pátek 16. listopadu 2012

Kvašená zelenina - pickles

Kvasimodo tuší, zelenina ještě nic neví
Takže! Kvašená zelenina. Proč?

1. Využití vypěstovaných přebytků
2. Zvýšení přidané hodnoty zeleniny či ovoce (sic!) (kvašená zelenina čistí organismu, usnadňuje trávení, dodává chybějící vitamíny a minerály - prý díky vzniknuvším enzymům)
3. Je vynikající nejenom jen tak, ale do spousty jídel
4. Je to jednoduchý způsob jak se naučit zpracovávat surové potraviny a dokázat se oprostit od zpracovaných, chemicky "dobarvených" potravin.

A jak na to? Shromážděte zeleninu, kterou jste si vypěstovali, zakoupili, půjčili, dostali atp. Základem je zelí - klasické, čínské, dále kořenová zelenina , cibule, kedlubna, červená řepa, ředkve všeho druhu, vlastně téměř cokoliv.  Teď naposledy jsem zkoušel jablka. Je jedno, co tam dáte, protože nakonec to bude stejně všechno chutnat stejně :).
Prosolená, zmasírovaná pouští vlastní šťávu

Zelí nakrouhejte, cibuli nakrájejte na půlměsíčky, zeleninu nastrouhejte nahrubo. Když máte hromadu nachystanou prosolte ji (20g soli na 1kg zeleniny - sůl používám himalájskou růžovou), přidejte koření dle libosti - dávám půl lžičky mletého kmínu), promíchejte a během míchání pořádně podrťte a promačkejte v rukách. To proto, aby pustila šťávu. Šťávy musí být co nejvíc. Nechejte zavadnout. Půl hodiny.

Teď už jenom hrubě přitlačit ke dnu
Poté zeleninu napěchujte do nádoby. Kameninové, skleněné, porcelánové... Jde o to, aby byla vyšší než širší a zelenina byla pod hladinou vlastní šťávy. Já používám kvašák viz. foto zvaný Kvasimódo zakoupený na http://kosihnizdo.vyrobce.cz/. Aby zelenina držela pod hladinou, je potřeba ji zatížit nějakým hygienickým závažím. Lze použít např. pokličku na hrnec a zatížit ji kamenem v igelitovém sáčku. Voila! Takto zpracovanou zeleninu necháte pár dní na stabilním teple (ne u topení) a čekáte, až se začne linout klasická vůně. Nedočkaví mohou opatrně ochutnávat již 4. 5. den. My zeleninu necháváme cca týden a půl. Pak ji přeskládáme do 0,7l zavařovacích skleniček tak, aby byla ponořená a přemístíme ji do ledničky, kde se kvasný proces chladem zastaví (či zpomalí na minimum).

Zeleninu lze používat jako prostou přílohu, do sendvičů, péct na ní maso atp. Fantazii se meze nekladou. 

pondělí 1. října 2012

Pravidla moštárny

Na začátku stálo osm smutných pytlů plných jablek v rohu obyčejného vesnického dvorku. Byly naplněny odrůdami Sparťan (odborně Spartan), Jonatán (odborně Jonathan), Lamborne (odborně Lord Lambourne) a jednou neznámou odrůdou. Na konci z nich bylo 150l dokonalé, přesladké, očisťující, nenahraditelné tekutiny zvané jablečný mošt... Bez konzervantů, bez přidaného cukru (s přidaným cukrem by se to už nedalo pít) byla stvořena tekutina, která je svou chutí jen těžko nahraditelná.

Jediná nevýhoda je rychlá oxidace a kvašení, které mění mošt na tekutinu pitelnou pouze po řádném a legálním přepálení. To mě ale jako částečného abstinenta až tak nezajímá. Proto se zajímám spíše o možnost, jak mošt ve své nejzářnější podobě uchovat. Je to poměrně jednoduché. Stačí jej zahřát na 75 °C, při této teplotě jej cca 30 minut udržet. Obrat z hladiny šum (pěnu) a ještě horký mošt naplnit do připravených lahví. Ty musejí být perfektně hygienicky čisté. Po kvalitním uzavření lahve šokově schladíme, nejlépe vložením do vany se studenou vodou. Takto mošt vydrží až několik měsíců ve své původní, dokonalé podobě...


Když toto
Proženete tímto
A pomazlíte v tomto
Dostanete toto
(Toť základní pravidla moštárny)


pondělí 24. září 2012

Risotto con melanzane (krémové rizoto s lilkem)

http://www.buttalapasta.it/foto/risotto-alle-melanzane_2823.html
Kamarád mě tak trochu popíchnul, že bych tento recept neměl nechávat v šuplíku. Uznávám, že je vynikající a když se dodrží všechny postupy a přísady, jde o nejlepší rizoto, co jsem kdy jedl a patří i mezi má top 3 nejoblíbenější jídla (co zvládnu uvařit sám). Fotografie není má (zatím...) Takže voilà: 


Ingredience: 
Množství bude pouze odhadované. Budeme vařit 2 porce.
Střední cibuli, dvě deci bílého vína, střední lilek, dvě větší rajčata nebo polovinu rajčat v plechovce (důležité – pohlídej, aby rajčata měla chuť, jako ostatně všechny ingredience), 250g rýže arborio (rýže s vyšším obsahem škrobu), 1l zeleninového vývaru, pravé máslo, parmezán nebo grana padano (příliš nedoporučuji Gran moravia – ten chutná víc jako eidam než parmezán), olivový olej extra virgin, sůl.

Příprava:
Lilek nakrájej na středně velké kostky, prosol a nechej odležet až pustí vodu. cca 20-30min.
poté ho osmaž na kapce oleje, on trochu zvadne, zhnědne a ztratí tvar, trochu tvář ne však důstojnost.

Pokud nebudeš mít rajčata v plechovce, tak zalej 2ks větších rajčat vařící vodou a nechej je chvilku tak. Poté z nich oloupej slupku a nakrájej je na jemno.

Připrav si zeleninový vývar. Asi z kostky (používáme Würzl z drogerie dm), tak cca 1litr.

Nastrouhej parmezán nebo granu - odhadem 50-100g

Cibuli na jemno nechej zpěnit na olivovém oleji v hrnci.
Až začne vonět přisypej arborio a za neustálého míchání ji trochu opraž, bude to takové suché, bude se to chtít připálit ale musíš to uhlídat... 
Přilej dvě deci bílého vína a nechej vyvařit, pořád míchej.
Přidej najemno nakrájená rajčata, pořád míchej. 
Až to zhoustne přilej vývar a pořád míchej... sporák je potřeba ztlumit, neměj ho naplno.
Takto pořád pořád dokola... přilít vývar, míchat, jakmile zhoustne, zase přilít vývar... dokud rýže není hotová... neměla by mít uvnitř tvrdé jádro. Rizoto by nemělo být moc husté a hutné, mělo by mít řidší konzistenci. Když ho nabereš naběračkou na talíř, tak by mělo jakž takž držet tvar. Když talířem zatřeseš tak by se mělo rozlít.

Jakmile je rýže ok a hustota taky, přidej osmažený lilek, promíchej, aby se prohřál a odstav ze sporáku. 

Přidej hrudku másla - pravého, ne žádný margarín, a přisyp parmezán.

Promíchej a nechej uležet. Za pět minut naber na talíř, zastrouhej parmezánem a voilà... Arborio risotto con melanzane.

středa 5. září 2012

Vypěstuj si vlastní jedlé houby

Starší článek z Probuzení ale pro mě velmi objevný, hodnotný a hlavně přínosný. Vypěstovat si vlastní houby, to je jako podojit vlastní krávu, nebo stočit vlastní med. Jde o magický okamžik, který posunuje úvahy o smyslu života do dalších úrovní. 
Pokud vám bude chybět odkaz nebo obrázek, mrkněte na původní verzi.
Upozorňuji, že úvod článku je revolucionářský a trošku rozlícený... :D LF. 


Situace v naší společnosti se dostala už do tak absurdní úrovně, že se nemůžeme spoléhat na to, že někdo (politici, nadnárodní společnosti, banky, Big Pharma, systém jako takový) chce naše dobro. Že někdo chce, abychom byli zdraví a spokojení. Protože by na nás pak nemohl vydělat peníze. Je to naopak. Měli bychom být nemocní, naštvaní, vystresovaní, pasivní, zadlužení, odkázaní na cizí „pomoc“. Jen tak lze na nás vydělat co nejvíc peněz. Proto odmítám být součástí tohoto chorého kolotoče. Odmítám pasivně konzumovat to, o čem někdo, pro nějž je hlavní priorita zisk, tvrdí, že je pro mě dobré. Odmítám akceptovat všechny nestydaté lži z reklam a médií. NIKDO ve skutečnosti nechce, abych byl šťastný, zdravý, nezávislý a spokojený. Šťastný, zdravý, nezávislý a spokojený člověk nepotřebuje kupovat léky, nepotřebuje nakupovat v hypermarketech, nepotřebuje platit daně, nepotřebuje si půjčovat peníze. Proto přebírám zodpovědnost za vlastní život a podnikám kroky, které mě na této závislosti zbaví. Je to dlouhá a náročná cesta ale když nezačnu s malým a na první pohled nepodstatným prvním krůčkem, tak nezačnu nikdy. Vytahuji malý kamínek z hromady dalších kroků směrem ke zdraví, spokojenosti, soběstačnosti a tudíž nezávislosti a věřím, že lavina je před utrhnutím.   
Tímto příspěvkem začínám se seriálem Samoživitel Soběstačnost. Potřebuji se vrátit zpátky k přírodě, potřebuji se věnovat možnostem a nápadům směřujícím k naprosté potravinové a posléze energetické nezávislosti. Jistě, nezačnu hned pěstovat obilí a kopat vlastní studnu, ale postupně budu odkrývat možné cesty vedoucí k čím dál větší nezávislosti na stávajícím nedobrém systému. Rád budu prosekávat cestu. A rád vám o ní budu vyprávět. Lencher Falprea


Skvělá Shiitake
Vypěstujte si vlastní houby, sklízet můžete za pár týdnů
Nemusíte čekat, až porostou. Žampiony, ucho Jidášovo nebo penízkovku si snadno vypěstujete i doma ve sklepě. A dršťkovou polévku z hlívy si pak můžete připravit kdykoliv.
Houby lze ve sklepě pěstovat celoročně, od jara do podzimu je ale můžete přesunout ven. Mezi druhy vhodné k pěstování a konzumaci patří penízovka sametonohá, ucho Jidášovo, opeňka měnlivá, houževnatec jedlý (zvaný šii-také) a různé druhy hlívy. Kromě těchto dřevokazných hub si můžete vypěstovat i vlastní žampiony.

Sadba
Než začnete, sežeňte si sadbu - zrnitou nebo kolíčky. Zrnitá sadba je univerzální pro všechny houby. Kolíčky se prodávají obvykle v sadě po dvanácti kusech, přidávají se do vyvrtaných děr ve dřevě a zatmelují se silikonem nebo dřevařským tmelem. Sadbu koupíte v hobbymarketech nebo v internetových obchodech (viz níže).

Metoda šoku
Pěstování hub vyžaduje optimální teplotu. Nejprve musí podhoubí prorůst celým substrátem, k tomu je potřeba vysoká teplota 24 až 29 stupňů Celsia. Když podhoubí proroste substrátem, je čas na teplotní šok. Ten probudí houby a vytvoří se plodnice. Substrát tedy přemístěte do chladnějšího prostředí, kde se teplota pohybuje okolo 14 stupňů. Ideální podmínky pro tvorbu podhoubí (mycelia) najdete v kotelně nebo ve skleníku, podmínky ve sklepě zase substrát zchladí.

Pěstování na dřevě
K pěstování hub se často používají špalíky dřeva. Hodí se olše nebo habr, naopak jehličnany se nedoporučují vůbec. Za teplého období můžete využít i pařez. Pilou nebo vrtačkou připravíte podle návodu na obalu sadby díry, do kterých sadbu naočkujete. Pěstování ve dřevě ale trvá déle než v substrátu a nehodí se pro všechny druhy hub (např. hlíva máčková na dřevě špatně roste). Další alternativou jsou palety ze slámy, návod na pěstování hub najdete zde.


Hlíva ústřičná
Pěstování na substrátu
Pro rychlé a kvalitní pěstování si pořiďte speciální lisovaný substrát zabalený v igelitu. Používají ho např. restaurace, které si pěstují houby výhradně pro vlastní potřebu. Dají se tak vypěstovat žampióny nebo hlívy. Hlívy ale potřebují substrát obalený neprůhledným igelitem!

Vyberte speciální substrát určený právě pro konkrétní druh houby, který chcete pěstovat. Zajistěte teplotu mezi 20 a 25 stupni Celsia, tak proroste podhoubí celým substrátem za dva týdny. Teplota substrátu by neměla přesáhnout 29 stupňů, protože by se mohly v substrátu tvořit plísně. Při nižší teplotě se prorůstání naopak zpomalí.

Až podloubí proroste celým substrátem (což poznáte podle bílošedého povlaku na zemině a typické vůně), přemístěte ho do chladnějšího prostředí, odstřihněte vršek igelitu a pokryjte ho rašelinou. Ta obvykle bývá součástí sady pro domácí pěstování. Zalévejte tak, aby byl substrát stále vlhký, nikoliv přemokřený. Při správném pěstování můžete sklízet za 1-2 měsíce.

V nabídce jsou substráty od 1 do 15 kg - záleží na množství hub, které chcete pěstovat. Cena pochopitelně závisí na hmotnosti substrátu, pohybuje se od 100 do 500 Kč. Nakupovat můžete v obchodě Samyco či Agri




Shiitake
Pěstování hub doma i na zahradě
Jak úspěšně pěstovat oblíbené houby v domácích podmínkách a nebo na zahradě? Přečtěte si více o pěstování hlívy ústřičné, žampiónů zahradních či hub zvaných Shii-take.

Hlíva ústřičná se nejlépe pěstuje v domácích podmínkách
Hlíva ústřičná je velmi chutná a také oblíbená houba, kterou můžeme snadno pěstovat v domácích podmínkách, postačí si pouze předem zakoupit vhodnou sadbu této houby.
Substrát s hlívou v původním obalu umístěte do prostoru s vlhkostí cca 85% a teplotou kolem 10 až 18°C, houba také potřebuje pro svůj růst rozptýlené světlo. Vyvíjecí se plodnice je vhodné rosit několikrát denně odstátou vodou pokojové teploty.
Hlívu ústřičnou sklízíme těsně před tím, než začne vypouštět výtrusy (střední kloboučky v trsu plodnic začnou narovnávat podvinuté okraje do roviny).

Žampión zahradní a jeho pěstování
Další oblíbenou houbou, kterou můžete snadno pěstovat, je žampión zahradní. Ten se dá také zakoupit již v předem připraveném substrátu se sadbou (žampióny se prodávají v lisovaných kostkách).
Substrát s žampióny umístěte v původním obalu do prostoru s vlhkostí cca 85% a teplotou kolem 20 až 24°C. Jakmile jsou vidět bílošedé skvrny na povrchu substrátu, odřízneme z krycí fólie vrchní část a substrát do hloubky 2 cm opatrně nakypříme, uhladíme a zasypeme krycí zeminou.
Počkáme, dokud podhoubí neproroste ze 2/3 povrch substrátu, poté houby přeneseme do chladnější místnosti s teplotou okolo 14 až 18 °C. Poté už jen počkáme na úrodu. Žampióny plodí cca v pěti až šesti vlnách v týdenních intervalech. Houby ze substrátu vykrucujeme, neodřezáváme.
Druhy žampiónů
Žampión bílý (agaricus hortensis)
Žampión hnědý (agaricus brunescens)
Žampión mandlový (agaricus brasiliensis)

Shii-take
Velmi zajímavou houbou, nasládlé až česnekové chuti, je Shii-také. Sadba této houby se dá zakoupit v takzvaných blocích, které je vhodné umístit do prostoru s vlhkostí cca 85% a teplotou kolem 10 až 18°C.
Sklizeň této houby provádíme v době (cca 1 týden po uložení), kdy se klobouk rozvine a na jeho spodní straně jsou vidět lamely. Plodnice je nutné odřezávat či stříhat těsně u bloku, aby se zamezilo hnilobě houbových ostatků.




Fotodokument o pěstování Shiitake v domácích podmínkách

Kde koupit substrát?

Škola pěstování hub

První letošní Hokkaidó

I když bude letošní úroda trochu za očekáváním tak i přesto jsem velmi vděčný. Snažím se postupně, každý rok, vysledovat nejpříhodnější podmínky pro Hokkaidó jako je množství slunce, složení kompostu, zastínění, množství zálivky, vzdálenost mezi sazenicemi atp. 

I přesto, že jsem letos zasadil nejvíce sazeniček, tak výnos z nich nebyl takový jaký jsem očekával. Tudíž pro vás ostatní pěstitele. Není vždy výhra co nejvíce sazenic na jednom záhonu! A také nespěchejte se sklizní. Dýním, které chcete uzmout udělejte dostatečný prostor, aby k nim mohlo co nejvíc slunce. Čím oranžovější dýně tím sladší a čím sladší tím víc jí sníte syrové už během příprav v kuchyni. ;) LF. 

Netřeba dodávat, že dýně na fotce jsou výsledkem invazivního zahrádkaření.

Výsledky invazivního zahrádkaření

Fotka je teda z konce července ale musí zde být, neboť úspěch je to velký. Na počátku (rozuměj jaře) bylo pouze několik sáčků semínek. Poté následovalo jemné přemlouvání, lehký nátlak, uvolnění malého kousku půdy na cizí zahradě, invaze, rozhození semínek, zapravení do půdy a návrat po několika týdnech. Nutno dodat, že záhonek byl dobře zavlažován ochotným majitelem pozemku. Výsledek? 

Baby mrkve, baby červená cibule (baby z toho důvodu, že nikdo nejednotil včas a k jednocení došlo až příliš pozdě, kdy se vyjednocené rostliny daly rovnou konzumovat), boby (vynikající vařené v zeleninových polévkách nebo ve směsi pečené zeleniny (na velké kusy lilek, rajče, hokkaido, cibule, brambor, paprika, boby, cuketa, několik snítek rozmarýnu a tymiánu, zakapat olivovým olejem a nechat péct v troubě. Brambory a cibuli dát péct dřív, potřebují delší čas) a spousta rostlin mangoldu, který je vynikající v úpravě ála špenát jako příloha k jakémukoliv jídlu - k rybě obzvlášť. Ještě budeme zkoušet zapečený spolu s polentou. 

Žádná práce a bohaté výsledky. To je invazivní zahrádkaření. ;) LF.

čtvrtek 5. července 2012

Zasaď strom, který tě uživí

Příspěvek spíše pro majitele zahrad, farem, polí, luk, lesů, rodových statků atp. ale svůj strom si můžete zasadit i na okraj lesa, do podrostu pionýrských dřevin (bříza, vrba, jeřáb, osika, olše) pokud bydlíte v paneláku a po několika letech jej můžete začít pravidelně sklízet. Je to pravda poněkud nejisté ale za zkoušku nic nedáte a čím více semenáčků se ujme první rok, tím větší pravděpodobnost na sklizeň po několika letech.
Kaštanový sad uživí více lidí, než pole pšenice na stejné rozloze. A nejen to. Konzumace jedlých kaštanů má pro organismus větší přínos než pšenice (viz níže). Tudíž, pokud máte v plánu sázet strom (kdekoliv) zvažte Kaštanovník jedlý. LF. BTW: Je to výborný kandidát pro invazivní zahrádkaření. Vhodný spíše do lesů než na zahradu kamarádům místo bazénu.

Kaštanovník jedlý - Castanea sativa

Kaštany jedl člověk již od neolitu, ve středověku se používal rozdrcený místo mouky a k léčbě černého kašle.

Již v minulosti byly využívány jako krmivo pro zvířata a potrava pro lidi, než se rozšířilo pěstování brambor. Plané odrůdy mají drobné plody (lesní kaštany) a kultivary pak velké (zvány též marony).

Charakteristika
Tento strom z čeledi bukovitých kvete poměrně pozdě, v rozmezí června až srpna podle lokality. Jedlých kaštanů se dočkáme zpravidla v září či říjnu. Strom dorůstá výšky až 30 m, ale zpravidla jsou stromy vysoké 6-20 m. Dosahuje šířky asi 10-20 m. Celý strom je tedy tvaru širokého jehlanu a díky listům vypadá velmi dekorativně. Plodit začíná až později, zhruba ve věku 20 let. Listy má velké ve tvaru dlouhé elipsy, řapíkaté a špičaté s výrazným zubovitým okrajem. Barvu mají zelenou, červenofialovou, nebo panašovanou dle pěstované odrůdy. Květem jsou bledozelené dlouhé jehnědy, květy jsou dvoudomé. Plodem je nažka typického vzhledu, zelená s drobnými výrůstky imitujícími trny. Jsou velmi ostnité a pichlavé a jen nesnadno se holou rukou dostanete k tomu tak oblíbenému kaštanu. Je to asi tak stejně obtížné, jako chtít bez rukavic rozbalit pevně stočeného ježka.

Rozšíření
Ve své domovině tento strom vyrůstá poměrně velkých rozměrů a dožívá se stovek let. U nás se pěstuje především v nížinách, kde plní funkci dekorativního stromu. Menší odrůdy jsou vhodné na zahrady jako solitéry a větší se pěstují pro plody.

Možné užití
Jedlé kaštany jsou typickou podzimní pochoutkou. Co si představit malebnějšího než vůni svařáku, vůni pečených kaštanů a za okny sychravý deštivý večer. V obchodech jsou k dostání až do Vánoc.
Plody obsahují 30-60% škrobu, 6-10% bílkovin, 15-20 % sacharózy, dextrin, 2-7% tuků, 40 mg vitamínu C a 15 mg vitamínu B ve 100g plodu. Dále minerální látky jako draslík a fosfor. Pro svůj obsah tříslovin jsou mírně protiprůjmové.
Chybí jim sodík, jsou proto vhodné pro lidi trpící srdečními chorobami a vysokým krevním tlakem. Problémem někdy bývá, jak se k lákavé pochoutce dostat. Slupka je velmi tvrdá a existuje mnoho způsobů, jak kaštany upravovat. Nejznámější je asi naříznout každý kaštan do kříže, aby mohla unikat pára a ve středně vyhřáté troubě upéct. Nenaříznuté kaštany velmi rády pukají tak, že vám označkují celou kuchyň. Lze je též naříznuté vařit.ve vodě nebo v mléce. Další užití je různorodé, jsou výborné jen tak, nebo jako příloha k masu, zvěřině, omáčkám či zapékané ve smetaně. Experimentům je přáno...chuť kaštanů je jemná, moučná a nasládlá, trošku podobná oříškům.


Nároky na pěstování jedlého kaštanovníku jsou střední. Požaduje výživnou humózní půdu, stanoviště na plném slunci a střední vlhkost. Poměrně dobře snáší i ovzduší měst a tak je často k vidění v parcích či městských zahradách a zástavbách.

Listy kaštanovníku se využívají v lidovém léčitelství, mají uklidňující vliv na kašel. Využívají se též ve farmaceutickém průmyslu.
Využít lze i dřevo, které je tvrdé a je využívané v nábytkářském průmyslu.

Ochrana
Kaštanovník nepatří mezi státem chráněné nebo ohrožené druhy.
Zdroj:
D.Lánská, P. Žilák (2006): Jedlé rostliny z přírody, Aventinum

Výživová hodnota jedlého kaštanu a jeho léčivé účinky
Jedlé kaštany mají pro lidský organismus obrovský přínos. Čistí játra od jedovatých zplodin a působí proti průjmům, psychickým poruchám a stavům úzkosti. V lidovém léčitelství a farmakologickém průmyslu se využívají listy jako prostředek proti kašli. Pro svůj nízký obsah cukru jsou vhodné i pro diabetiky.  Obsahují více uhlovodíků než většina ořechů a jsou proto výborným energetickým a regeneračním zdrojem. Obsahují také sacharózu jako hlavní cukr a to ve větší míře než pšenice , vlašský ořech či brambory a zatím co glukóza, fruktóza a maltóza jsou obsaženy jen v malých množstvích. Zastoupeny jsou také minerální látky jako je draslík,fosfor,síra,hořčík, vápník,chlorid,sodík,železo,mangan měď zinek a další prvky. Jedlé kaštany se upravují mnoha způsoby,ale asi nejznámější způsob je pečení kaštanů. Nejlepší způsob uchování kaštanů je jejich zamražení v mikrotenových sáčcích. Po rozmrazení si zachovávají svou původní chuť.

V lidovém léčitelství se o kaštanu říká :
"Jeho plod je užitečný proti každé slabosti, která je v člověku. Jez ho často, denně, před a po jídle, a tvůj mozek poroste a bude se naplňovat, tvé nervy zesílí a slabost bude ustupovat." Z listů a plodů je připravují různé výluhy a tinktury a používá se i  k výrobě homeopatických léků.

Věda zjistila :
Jedlý kaštan je mezi stromy, tím čím je fenykl mezi bylinami: stoprocentně zdravý, od kořene až po vrchol. V plodech, slupkách, listech i v kůře jsou cenné třísloviny (taniny a bioflavonioidy).
Plody obsahují vedle škrobu (45-58%) a bílkovin (4-7%) hodnotné uhlovodany(22-34%), které slouží všem buňkám, zvláště však nervům, jako přísun energie.
Nadto obsahují plody jedlých kaštanů specifické účinné látky (biogenní aminy, eutrotransmitery), které jsou nutné k nervovému vedení a svalovým vzruchům. V plodech jsou mimoto vitamíny A, B, a C. Protože neobsahují žádné hexóny typu glukózy nebo fruktózy, lze jedlé kaštany doporučit i diabetikům. Jedlé kaštany jsou ideální potravou pro nervy všech osob po čtyřicítce a předcházejí vzniku ztráty paměti.

Konečnými produkty z kaštanů mohou být kaštany kandované,vakuované,kaštanová mouka či vločky,kaštany v alkoholu a mnoho dalších způsobů. Ve Francii a Itálii se z kaštanů vyrábí alkohol, ve Švýcarsku a na Korsice se vyrábí kaštanové pivo. Existují celé obsáhlé kuchařské knihy které se přípravou jídel z kaštanů zabývají. V Americe si například nedokáží ani představit krocana bez kaštanové nádivky,kde toto jídlo je národním pokrmem na den díkůvzdání. Jedlý kaštan je také významnou medonosnou dřevinou a plody jsou ideální jako potrava pro zvěř. Když pomineme výživovou hodnotu kaštanovníku musíme zmínit užitkovou hodnotu dřeva,které je krásné a tvrdé a má stejné nebo podobné vlastnosti jako dřevo dubové , vhodné k výrobě dýh , trvanlivých železničních pražců, stylových kusů nábytku, sudů atd. V jižních zemích , ale i na např. na Slovensku,kde jsou kaštany běžně pěstovány se každoročně pořádají kaštanové slavnosti na kterých jsou k dostání všechny produkty které jsou z kaštanů připravovány. Tyto slavnosti jsou tam opravdovými svátky jedlých kaštanů . nejbližší kaštanové slavnosti můžeme každoročně v září navštívit u našich východních sousedů na Slovensku  . 

Pečení kaštanů :

Asi nejznámější úprava kaštanů je jejich pečení. Vůně která se při tom uvolňuje je charakteristická a nezaměnitelná a kdo ji jednou ucítil , již ji nikdy nezapomene a když ji i po letech ucítí , vždy ho napadne pouze slovo ,,kaštany“

Postup přípravy pečených kaštanů :
Nejjednodušší způsobem je, když kaštany vložíme do vody a necháme je po dobu několika hodin nasáknout vodou, abychom předešli jejich vysušení během pečení. (není podmínkou)
Kaštany vyjmeme z vody, osušíme a z jedné strany nařízneme slupku do kříže( do X) špičkou nože.
Rozložíme je na plech (nebo pánev)  a pečeme 20 minut při 180-210°C, až se slupka otevře a buď hodně ale třeba i málo a kaštany jsou na povrchu křehké, ale uvnitř měkké (zkusíme vidličkou ale lépe je jeden kažtan z várky rozříznout).
Horké kaštany trochu pokropíme vodou, zabalíme do starší utěrky,silně stlačíme, aby popraskala slupka(toto není nutné) a necháme je zde asi pět minut. Pak je přemístíme na keramickou misku zakryjeme talířem, aby příliš rychle nevychladly a s potěšením je pojídáme.
POZOR!!! V případě že kaštany zapomeneme naříznout stává se z nich bomba která v troubě udělá dokonalou spoušť.Kaštan se rozprskne a znehodnotí se .
Pozn :že jsou kaštany hotové poznáme podle toho kdy ucítíme příjemnou a charakteristickou vůni která je charakteristická a nezaměnitelná .Po vychladnutí slupka opět ztvrdne a kaštany se špatně loupou.


Při pražení kaštanů na volném prostranství se používají terakotové nádoby s otvory (mřížkami - podobným cedníkům) položenými nad dřevěném uhlí. V domácím prostředí tj. v kuchyni se používají speciální pražící pánve na kaštany ("chestnut-roasting pan"),které vypadají jako obyčejné pánve, ale mají na dně dírky. Kaštany vložíme na pánev, postříkáme je vodou, zakryjeme poklicí a necháme na středním plameni pražit. Pánví  občas zatřepeme. Tak pokračujeme, až je slupka načernalá a bílá dužina začne vykukovat ven naříznutým otvorem; trvá to asi 5 až 10 minut. Pokud jsou naše kaštany připálené znamená to, že jsme pánví dostatečně netřepali.

Při pečení nesmí zčernat a musí si zachovat typickou tmavohnědou barvu.

Postup přípravy vařených kaštanů:
Kaštany důkladně opereme a ostrým nožem nařízneme špičku každého plodu do kříže. Někdo toto nařezávání při vaření neprovádí.
Vložíme je do velkého hrnce a zalijeme vodou, aby byly ponořené. Hrnec zakryjeme pokličkou, vodu uvedeme do varu, snížíme příkon tepla a mírným varem kaštany vaříme asi 20 minut.
Vodu nesléváme, ale nádobu odstavíme na pět až sedm minut. Z hrnce pak nabíráme děrovanou naběračkou jen tolik kaštanů, kolik jich stačíme oloupat, dokud jsou horké. Odstraníme vnější i vnitřní slupku. Pokud kaštany zchladnou a nedají se dobře loupat, přihřejeme je.
Nespotřebované kaštany v menších množstvích rozdělíme do mikrotenových sáčků, které uložíme do mrazáku. Můžeme je tak kdykoliv rozmrazit a použít.

A ještě jeden recept našich babiček:

Příprava:
Slupky kaštanů na kulaté straně špičatým nožem příčně nařízneme ke špičce, aniž poškodímevnitřek. Do pařáku dáme 1/4 litru vody a 1 kg kaštanů. Vaříme 20 minut na 3. stupni. Po odpaření se dá zakrytý hrnec na stůl a každý si své kaštany oloupe sám. Ale najednou na talíř si dá jen 2–3 kusy. Každý dostane ještě misku smetany a jí si kaštany polévá. Místo smetany lez samozřejmě použít i šlehačku. K pití se dává sklenka červeného vína nebo čaj. Je to velmi dobré jídlo pro velkou společnost okolo stolu.

Tip : Kaštany je možno také připravit nouzově v mikrovlné troubě, ale přijdete částečně o jejich klasickou chuť a neodolatelnou vůni(samozřejmě opět nesmíte zapomenout naříznout). Pozor tato příprava je velice rychlá!!!! Kaštany se nahřejí velice rychle. Při tomto způsobu ale přijdete o výraznou  chuť a vůni .

Existuje mnoho dalších způsobů pečení ,vaření ,ale vše je na stejném principu a popsali jsme pouze nejběžnější způsob .


http://www.jedlykastan.cz/vyzivova-hodnota-jedleho-kastanu-a-jeho-lecive-ucinky-1404041388.html

pátek 29. června 2012

Reálné možnosti uchovávání vlastnoručně vypěstovaných potravin

Co teď s tím?
Ve svých zahradnických úvahách jsem objevil náznak pochybností, co když všechnu tu vypěstovanou zeleninu či ovoce nebudu schopný zkonzumovat nebo vyměnit za zahradnickou komoditu, kterou sám pěstovat nebudu. Přece to nenechám zkazit. Všechnu tu nádhernou a výživnou biozeleninu a lahodné a zdravé bioovoce. Tuto otázku jsem otevřel vůči univerzu a odpovědi na sebe nenechaly dlouho čekat. Kolegové v práci (mé zaměstnání s uchováváním potravin nijak nesouvisí J) mi náhle sami od sebe začali o uchovávání potravin vyprávět, přeposílali mi internetové odkazy, k dalším informacím jsem se dostal v knihách ve kterých bych to nečekal (náhoda? Ani náhodou! J), některé informace jsem znal již z minulosti (ale až nyní mi konečně mi začaly dávat smysl) a zbytek jsem dohledal sám a vědomě J.

Další komplikací na kterou jsem se snažil najít odpověď je sezónnost. I kdybych se v době sklizně cpal čerstvě sklizenými plody své zahrádkářské činnosti a ničím jiným, tak z nich budu mít pouze krátkodobý prospěch (v tom lepším případě) než když kdybych si na nich postupně pochutnával celý rok. Tudíž je potřeba zařídit to tak, abych vypěstované (pokud nevlastníte zahradu a nic nepěstujete z jiných důvodů - zaměňte za „zakoupené“) potraviny mohl konzumovat po celý rok a po celý rok z nich mohl čerpat výživné látky.  

Neméně důležitým faktorem je celoroční dostupnost regionálních potravin, na které je můj organismus zvyklý a nemusí vyvíjet nadměrné úsilí na jejich zpracování (i když musím uznat, že včerejší kombinace kiwi a kaki mi žádný problém nečinila a moc jsem si pochutnal). Ale nechci být otrokem gigantických nadnárodních prodejních řetězců. Nechci být odkázán na obsah jejich regálů. Nechci si kupovat rajčata s tresčími geny, která k nám putují přes půl Evropy a aby zčervenala, je nutné osvítit je speciální lampou, nechci si kupovat rajčata pěstovaná na poušti, zavlažovaná vodou z ubývajících artézských studní, odmítám kupovat česnek z druhého konce světa jenom proto, že jiný prostě není. A jistě bych ještě mnoho dalších důvodů našel.

A proto jsem se v poslední době soustředil na uchovávání vlastnoručně vypěstovaných potravin (lze takto uchovávat i biozeleninu z bedýnek, či biozeleninu z farmářských trhů). Neboť jednak díky tomu dodáme svému tělu dostatek živin pro jeho správnou činnost a také tím podpoříme rozvoj místních farmářů v případě kupované zeleniny a rozvoj místní biodiverzity v případě vlastních, vypěstovaných potravin. A to jsou faktory, které by rozhodně neměly upadnout v zapomnění. Jak tedy uchovávat lokální potraviny pro pozdější konzumaci?

Uskladnění.
Brambory, jablka, dýně Hokkaidó, mrkve, křen, celer, petržel, topinambury lze jednoduše uchovávat po delší dobu bez zvláštních úprav a to na temném a chladném místě. To platí zejména pro vlastníky kvalitních sklepů. Brambory, jablka, dýně stačí uložit do beden či přepravek. Kořenovou zeleninu je vhodné zapíchat do vlhkého písku, kde při dobrých podmínkách vydrží celou zimu. Pokud tuto možnost nemáte, čtěte dál.

Zavaření.
Zavařovat můžete cokoliv, pokud máte dostatek času a místa. Nevýhodou zavařování je ztráta vitaminu C během tepelného zpracování potravin a zbytečný přídavek cukru v případě ovocných zavařenin a konzervantu E210, cukru, sladidla a soli v případě sladkokyselých nálevů na zeleninu a např. houby (Deko). Existují metody zavařování bez přidaného cukru (např. zde) ale výsledky jsou všelijaké. Lze také experimentovat s medem, javorovým sirupem či jinými nerafinovanými, přírodními sladidly. Vlastní zkušenosti s touto možností nemám, ale až budu mít, dám vědět. Pro tento okamžik ale doporučuji číst dále.

Zamrazení.
Obsah výživných látek a vitamínů se nemění, ovoce si zachovává svou barvu a většinou i tvar (pokud jej nejdřív nezmrazíme nahňácané v šuplíku mrazáku ale volně ložené) Nevýhoda této metody je energetická náročnost, náročnost na prostor a nutnost přítomnosti elektrické energie během celé doby uskladnění. Pokud nám někdo odstřihne elektřinu (a nejsme energeticky soběstační), tak jsme nahraní. Z toho důvodu se vyplatí zmrazovat pouze drobné, prostorově nenáročné pochutiny jako jahody, maliny, borůvky, ostružiny, rakytník, aronii, muchovník, hložinky, jeřabiny, atp. Pokud vás ale ani tato metoda plně neuspokojila jako mě, čtěte dál.

Usušení.

Už naši předkové na vesnici sušili vše, co bylo k dispozici (včetně masa). Řekl bych, že to je metoda tak stará jako člověk sám a energeticky a prostorově nejvýhodnější ze všech zmíněných. Sušením se totiž z potravin odpařuje voda a ty tak zmenšují svůj objem a jsou tudíž skladnější. Výživné látky a vitamíny zůstávají na stejné úrovni, pouze jsou koncentrovanější, což není samozřejmě nijak na škodu. Pokud nám nevadí nějaké ty otisky hmyzích nohou či sosáků a sušíme na slunci, nezatěžujeme tím nijak životní prostředí a potraviny tak jsou v téměř ideální podobě k dispozici po celou zimu. Jenom musíme pohlídat uložení sušených potravin, aby nebyly v příliš vlhkém prostoru. Je také dobré zajistit jakous takous cirkulaci vzduchu, jinak může dojít k plesnivění. Ideální je buď textilní pytlík zavěšený pod stropem či vzduchotěsně uzavřená skleněná lahev. My jsme takto uskladňovali sušené jablečné placky, jablka, hrušky, švestky, meruňky i banány (sic!) a nikdy nic nezplesnivělo (a nebylo to tím, že bychom vše snědli již během prvního týdne). Fantazii se meze nekladou a usušit lze cokoliv. Drobné ovoce lze sušené používat do ovocných výluhů (nevařit, pouze luhovat 12-24h ve studené vodě). Sám mám v plánu vyzkoušet rajčata sušená na slunci.

Sušit lze také v sušárnách, které dříve bývaly u každého většího sadu, kde se sušilo teplem z ohně, pokud máte dostatek času a prostoru na její vybudování, či v troubě (energeticky náročné) anebo v elektrických sušičkách. Pokud máte díky fotovoltaice vlastní zdroj elektřiny, volba je jasná. Pro nás ostatní tato volba zůstává aktuální v nevlídných a pošmourných dnech bez slunce. Vzhledem k tomu, že následující metoda uskladnění je vhodná pouze pro zeleninu, je dobré sušit hlavně ovoce.

Poslední možnost uskladnění, vlastně kvůli které vznikl celý tento článek je:

Zakvašení.

Jediný způsob uchovávání potravin, který potravinám dodá přidanou hodnotu v podobě vyššího obsahu vitamínů a enzymů, které usnadňují trávení, pomáhají obnovovat střevní mikrofloru, je známý již po tisíce let a je absolutně energeticky nenáročný. K tomu, abyste mohli kvasit zeleninu potřebujete pouze vhodnou nádobu, nějaké hygienické těžítko (obojí lze nahradit hrncem kvašákem či zelákem – svého přítele kvašáka Kvasimoda jsem si pořídil zde), nůž popř. struhadlo. A skleničky na uskladnění, abych nezapomněl. (Lze to ale i jinak, trochu alternativně, koukněte sem) S takovým minimem jste schopni zajistit si pravidelný přísun přirozených vitaminů po celou zimu. A navíc to skvěle chutná. Pokud máte rádi kysané zelí, objevili jste právě zdroj božské many.

Kvasit můžete téměř všechnu zeleninu (kvasí se i ovoce, příspěvek zveřejním brzy). Nejvhodnější je zelí, mrkev, cibule (červená je vynikající), ředkev, červená řepa, květák, kedlubna atp. Záleží na vás samotných a kvasit lze i malá množství, takže nepovedené experimenty nebudou příliš nákladné. Moje první zkušenostní experimenty nedopadly nejlépe a do první dávky jsem použil příliš malé množství soli (používám himalájskou) přičemž zelenina kvasila velmi pomalu a kvasila by dodnes, kdybychom ji polosyrovou postupně nesnědli. Druhou dávku jsem poškodil jakousi vadnou kedlubnou, která nevoněla vábně, čehož jsem si během strouhání a nakládání nějak nevšiml. Ale i tuto dávku jsme snědli neboť s postupným prokvašováním se netypická „vůně“ kedlubny ztrácela.

Jakmile je tedy zelenina nakvašená a její chuť je nám milá, rozdělíme zeleninu do menších, vyvařených skleniček (Velmi se mi líbí tyto. Regionální produkt, jehož tradice byla obnovena po cca 100 letech). Pořádně ji tam natlačíme, aby byla všechna pěkně ponořená ve vlastní šťávě. Pokud máme šťávy málo, dolijeme každou skleničku převařenou vodou. Kvasný proces zcela zastavíme přesunutím zeleniny do chladného prostředí, tedy lednice, spíže či sklepa. Skleničky není třeba zavařovat ani jinak konzervovat. Kyselina mléčná působí jako ochucovadlo a konzervant v jednom, čímž pro nás vykonává spoustu práce a šetří nám naše zdraví (ba naopak jej posiluje).

Takto uchovaná zelenina, konzumovaná každý den v malých dávkách nám zaručí jak přísun vitamínů a trávících enzymů, tak si báječně pochutnáme a osvěžíme svůj jídelníček. A naše trávící ústrojí nám bude vděčné.

Lencher Falprea

Střední odborné učiliště včelařské Nasavrky

Díky Michalovi za tento tip. Takto si představuji učební obor budoucnosti. V souladu s přírodou, pro přírodu a člověka zároveň. Pokud máte v rodině mládež, která neví co bude studovat, pošlete je do Nasavrk. Věřím, že internet tam budou mít také. :D BTW: a určitě víte, co se stane, až na Zemi nezůstane jediná včela...


Neznám žádný jiný obor činnosti, který přírodě více dává než odebírá.
Ing. Ducháč o oboru včelařství

pondělí 4. června 2012

Včely

Tak a je to tady. Manželka se tomu sice stále směje a příliš mi nevěří ale já vím, co mi mé srdce našeptává. Není  to žádná přechodná záležitost. Je to rozhodnutí, které v člověku musí uzrát. Včely nelze "vypnout", když vás přestanou bavit. Je to krok, který musí být několikrát přežvýkaný, vyplivnutý, znovu zvednutý, očichaný, přežvýkaný a do detailu vychutnaný. Ještě je co promýšlet a co studovat (mám výhodu - tchán (sic!) je bývalý včelař) ale nosím včely v srdci a jistě jednou je vypustím. LF: BTW: velmi zajímavý film o včelách je nově na Probuzení, tak mrkněte sem

Myšlenka na vlastní chov včel napadne člověka málokdy spontánně. Chuť chovat včely dostaneme, když se trochu seznámíme s jejich zajímavým životem, nebo potkáme opravdového včelaře. Někdy nás napadne myšlenka na vlastní chov, když pozorujeme včely na kvetoucím stromě, nebo se jdeme podívat na včelařskou výstavu. V tomto období, které může někdy trvat několik let, si musí nastávající včelař položit často otázku: mám dostatek zájmu o včely, mám k nim potřebný vztah, jsem ochoten pro tento bodavý hmyz něco obětovat?

Pokud si případný zájemce neodpoví kladně, nemá vůbec smysl se myšlenkou na včely dále zabývat. Ve své práci poradce jsem se velmi často přesvědčil o tom, že začátečníci mají falešné představy o smyslu a účelu chovu včel; za hlavní považují často hledisko materiální, ale právě to se uplatní jen zřídka. Takový adept včelaření si někde přečte údaje o množství vytočeného medu a hned si myslí, že musí dosáhnout stejných výsledků. Může ale zažít velké zklamání, když mu včely koncem roku nebo během příštího jara uhynou, místo toho, aby nanosily nějaký med. Realističtější je představa, že první 3 až 4 roky jsou učební dobou, ve které získáme poněkud hlubší znalosti a zkušenosti, abychom mohli počet včelstev zvýšit na 5 až 10. V této době bychom neměli hledět příliš na výnosy. Je to rozhodně lepší, než kdybychom očekávali příliš velké úspěchy. Jak často jsem již musel vyslechnout, že při takových falešných představách zaplatili vysoké školné! Teprve po překonání počátečních obtíží, ale především po získání poznatku, že včela je hmyz, jehož způsob života a ošetřování se naprosto nedá srovnat se savci, se ze začátečníka stává úspěšný včelař. 
Dnešní člověk začíná chovat včely obvykle tehdy, když jeho aktivní činnost ustupuje do pozadí, má vybudovanou vlastní domácnost a založenou rodinu. Chov včel má nejlepší výsledky v tom případě, že se mu věnuje celá rodina. Nemělo by to být tak, že začínající včelař se věnuje pouze svým včelám a zapomíná při tom na všechno ostatní. Pokud by v letních měsících díky neodkladné práci se včelami přišla rodina přece jen zkrátka, vynahradí jí to rozumný včelař v zimě. U malochovů s 5 až 10 včelstvy se to stává málokdy; ve větších chovech se ale může v letních měsících snadno přihodit, že např. při chovu matek se vyskytnou naprosto neodkladné práce, které se zkrátka udělat musí. Rodinné problémy s chovem včel se vyřeší nejlépe v tom případě, když je chov úspěšný. Mám na mysli především to, že včelař vytočí alespoň takové množství medu, které stačí pro rodinu na celý rok. Když v některém roce vytočí tolik medu, že jím může podělit příbuzné a známé, a to dokonce za úplatu, pomůže to nejen snížit náklady, ale vyvolá to i dobrý pocit úspěchu, který začátečník právě při chovu včel potřebuje.

Zdroj: http://www.n-vcelari.sk/sal/VCELY9.html

Další studijní materiály:

čtvrtek 24. května 2012

Co je to invazivní zahrádkaření

Dovolím si do slovníku eko-zahrádkářů přispět s novým termínem. Invazivní zahrádkaření je metoda využívaná zejména milovníky zahrádkaření, kteří nemají k dispozici svůj vlastní kus půdy ale přesto mají neutišitelnou touhu ponořit ruce do humusem prosycené půdy a po nějakém čase konzumovat plody své vášně. Stejně tak já, ač hrdý majitel pozemku připraveného pro zrození Snězlesa na něm ještě momentálně nemohu "řádit" tak jak bych si představoval a proto jsem byl okolnostmi a vnitřním ohněm donucen právě k invazivnímu zahrádkaření. 

Jde o to, že mezi svými zahrady a pozemky vlastnícími příbuznými, přáteli, kamarády, známými nadhodíte dotaz, zda byste nemohli využít kousek jejich půdy ve formě záhonu, kompostu, skalky... Samozřejmě to nebudete chtít zadarmo a nabídnete část svého výnosu. Ideálních a férových je 50%. Přece jenom se vám pronajímatel půdy o vaše rostliny částečně stará (když vy z nějakého důvodu nemůžete), občas zaleje, sem tam vytrhne chutný plevel atp. 

Díky této převratné metodě :) získáte vlastní, bio (pokud se nedomluvíte jinak) a hodnotné potraviny a hlavně alespoň částečně uhasíte spalující vášeň ve vašem nitru.

Níže obrázky (bohužel pouze z telefonu) z části mých letošních invazních záhonů.

Letošní Hokkaidó připraveny k invazi na invazním kompostu č. 1 - minimální péče

Invazní záhon č. 2 - minimální péče (boby, rukola, ředkvičky, mangold, mrkev, cibule, kerblík)

Invazní záhon č. 1 - střední péče (boby, rukola, ředkvičky, mangold, mrkev, cibule, kerblík)



Vzpomínka na loňské léto...

Už to bude pomalu rok, co jsem sklízel hokkaidó ze švestky. Švestka se nacházela v blízkosti mého invazního kompostu (vysvětlení v článku výše) a tak se stala výbornou oporou pro božskou manu ve tvaru dýně. Vzpomínka mě obestřela po dnešní návštěvě mého invazního kompostu a ujištění, že sazeničky se ujaly... Kvalita fotek je pochybná, pro představu a inspiraci však věřím, že dostačující. LF.
Švestky Hokkaidó
 


čtvrtek 22. března 2012

Co je to Hmyzí hotel?

Jedná se o konstrukci většinou ze dřeva, vyplněnou různými druhy přírodních materiálů. Jak z názvu vyplývá, tato stavba slouží hmyzu, a to především samotářským druhům, které ji využívají jako bezpečný úkryt pro svá vajíčka, ze kterých se vylíhnou larvy a po zakuklení následně i dospělí jedinci. Tyto druhy vyhledávají ke kladení vajíček nejrůznější škvírky, dutinky ve dřevě, rostlinných stoncích, ve zdech nebo v zemi a jsou v přírodních a ekozahradách významnými pomocníky, kteří brání přemnožení jiných druhů hmyzu, které konvenční zahrádkář vnímá jako škůdce.

Materiálem, který se ke stavbě hmyzího domu používá, jsou proto například nařezaná stébla rákosu a miříkovitých rostlin, řezané a předvrtané bezové větvičky, snůpky slámy, vrtané cihly, navrtaná dřeva a špalky, odnímatelné úlky se senem pro zimování slunéček a motýlů, pláty kůry jako úkryt pro ploštice, šišky, miniaturní kamenné zídky apod. Fantazii se rozhodně meze nekladou a každý druh přírodního materiálu, který může poskytnout úkryt by měl být v minimální míře zastoupen.

V dnešní době, kdy jsou sebemenší „vady na kráse“ na domech ihned odstraňovány, vyplňovány izolací apod., dříve běžné škvíry, spáry a jiné hmyzí skrýše rychle mizí. Na zahradách už se také tak často neobjevují nevzhledná, ale pro hmyz tolik užitečná zákoutí nepropustných křovisek, zapomenuté složené dříví nebo kupky kamenů (pro ekozahradníky – prales). Proto je taková stavba hmyzího hotelu, zvlášť ve městech, prospěšná.

Ve hmyzím hotelu nalezne úkryt blanokřídlý hmyz (zejména samotářské včely čalounice a na ně vázané krásné drobné vosičky - zlatěnky - vše člověku naprosto neškodní a neútoční živočichové s velmi zajímavými životními projevy). Dále různé druhy ploštic, motýlů, brouků včetně slunéček a zlatooček. Méně romantičtí ale více praktičtí jedinci mezi námi ocení přítomnost nenahraditelných škvorů a pavouků.

Hmyzí hotel je dobrá příležitost ke studiu života hmyzu, který nás obklopuje. Pokud budete chtít na svoji zahradu přilákat určitý druh hmyzu, není nic jednoduššího než zjistit v jakém prostředí žije a kam klade vajíčka a připravit mu hotel přímo na míru. Důležité je ale, aby měl na vaší zahradě (v okolí svého hotelu) dostatek potravy. Jinak ho do vašeho Hiltónu nedostanete i kdyby jste se přetrhli.  

Hotely se umisťují nejčastěji na stěnu budovy ale i na kmen stromu nebo kůl (výborně se na hmyzí hotel hodí staré nevykopané vysoké pařezy, řádně  ze stran vyvrtané a prošpikované. Na zahrady, meze, stráně, slunná stanoviště v závětří orientovaná nejlépe na jihovýchod či jihozápad, 0 až 2 m nad zemí. Míra obsazení hmyzem záleží na zachovalosti prostředí v okolí a jak už jsem zmiňoval na přítomnosti potravy pro hosty (někdy je třeba přeinstalovat na vhodnější místo), ale výsledek nezřídka předčí očekávání.

Po přečtení několika kratších zdrojů na internetu sepsal LF

Výroba hmyzího hotelu:
http://ekoklubgch.blogspot.com/2011/10/vyroba-hmyzich-budek.html 

Jak kompostovat na zahradě i v paneláku

Třídění biologického odpadu a jeho kompostování je nenáročné a jednoduché. Stačí mít jen vhodný kompostér a vědět jak na to. Vyrobte si doma přírodní kvalitní hnojivo a ulehčete svému koši od odpadu.

Chcete začít třídit bioodpad a nevíte jak a co s ním? Poradíme vám, jak založit kompost. Že nemáte zahradu? Kompostovat se dá i v bytě.

Důvodů k třídění biologického odpadu je hned několik. Snížíte až o čtyřicet procent množství směsného odpadu v domácnosti, zbavíte se zápachu v odpadkovém koši, vyrobíte si kvalitní hnojivo pro vlastní potřebu a navíc vracíte do půdy to, co z ní berete a co jít tedy chybí.

„Přímo na kompostu můžete pěstovat zeleninu!“
Třídit biologický odpad a následně jej kompostovat dnes mohou všechny domácnosti, od rodinných domků až po panelové byty. Existuje mnoho kompostovacích pomůcek – například kompostovacích sáčků, přes koše až po kompostéry. Prodávají se převážně v e-shopech, ale dají se také vyrobit doma podle různých návodů na internetu.

Bioodpad musíme v kuchyni správně ukládat
Biologický odpad oddělujeme od ostatního odpadu. S každou slupkou však nechodíme na kompost, měli bychom tedy v kuchyni po ruce mít nějakou nádobu, kde budeme biologický odpad odkládat. Ideálně vybíráme nádoby, které větrají a odpad může schnout. Díky tomu nehnije a nezapáchá.

Odpad můžeme v kuchyni odkládat do plastového kyblíku nebo závěsného koše s víkem, nerezové nebo plastové misky, keramické nádoby nebo v kombinaci s kompostovatelnými pytlíky do děrovaného koše na papír.

Podle čeho vybíráme nádobu na bioodpad
Zvažujeme, kolik odpadu asi vyprodukujeme, jak často jej budeme vynášet do kompostéru a jak velká by tedy nádoba měla být. Průměrná čtyřčlenná rodina vytvoří týdně asi deset litrů odpadu, v létě možná o něco víc a v zimě naopak méně.
Měli bychom také myslet na to, jak těžkou nádobu vybrat. Záleží na tom, jak daleko budeme mít kompostér. Zda budeme s nádobou chodit přes celou zahradu nebo jen do předsíně. Například krásná keramická nádoba může být poměrně těžká.
Pokud budeme vynášet odpad často, nepotřebujeme víko, ale pokud třeba jen jednou týdně, je praktičtější kvůli vinným muškám mít nádobu raději s víkem. Poklop by měl jít snadno otevřít.

Nádobu je potřeba pravidelně vyplachovat, měla by tedy mít hladký povrch, aby vevnitř nezůstávala v nerovnostech neumytelná špína a měla by se vejít do dřezu, kde ji budeme vyplachovat.
Pro větší pohodlí můžeme do nádoby vkládat speciální kompostovatelné sáčky, které hodíme do kompostu či do kompostéru i s bioodpadem. Rovněž na trhu existují speciální odvětrávané košíky a držáky na kompostovatelné sáčky. Je na každém, kolik chce do nádoby investovat. Jestli chce vůbec něco kupovat nebo použít to, co už doma má.

Co všechno se dá kompostovat
Zahradní bioodpad vhodný ke kompostování
Domácí biodpodad vhodný ke kompostování
Odpad nevhodný ke kompostování
posekaná tráva
zbytky a slupky ovoce a zeleniny
kosti, odřezky masa, kůže
listí a větve
lógr z kávy a čajové lístky
oleje a tuky
plevel
skořápky z vajíček
popel z uhlí a cigaret
piliny, hobliny, kůra
skořápky z oříšků
prachové sáčky z vysavače
zbytky ovoce a zeleniny
zvadlé květiny a hlína z květináčů
trus masožravců
popel ze dřeva a dřevěných briket
zbytky brambor, rýže, těstovin, knedlíků
rostliny napadené chorobami
trus býložravců
podestýlka býložravých mazlíčků
materiály se zbytky barev a laků
peří, chlupy, vlasy
papírové ubrousky, kapesníky a lepenka
kameny

Jak udělat z bioodpadu kompost
Kdo bydlí v rodinném domku se zahradou, najde někde v rohu zahrady skryté místo, kde si může založit kompost, do kterého pak sype jak odpad z domácnosti, tak odpad zahradní. Šikovní zahradníci si jednoduchý kompostér vyrobí sami z přebytečných latí, ale i na trhu je spoustu různých plastových či dřevěných kompostérů. Existují i otočné kompostéry, ve kterých lze kompost snadno promíchávat nebo zateplené kompostéry, ve kterých je stabilní teplota a kompostují celoročně.
Skladba materiálu ke kompostování by měla být pestrá. Na dno kompostu patří hrubší materiál, který umožní provzdušnění kompostu a odtok přebytečné vody. Ale i ve vyšších vrstvách by se měly objevit nadrobno nasekané nebo nadrcené větve z prořezávky stromů a keřů, dřevní štěpka či hobliny.
Materiál bychom měli dobře promíchávat: vlhké se suchým, porézní s hutným materiálem, ale také uhlíkaté s dusíkatým. Čím je materiál starší, tmavší a dřevnatější, o to víc obsahuje uhlíku. Čím je čerstvější, šťavnatější a zelenější, tím obsahuje více dusíku. K rychlejšímu nastartování tlení můžeme přimíchat zralý kompost, rovněž přimíchání zeminy do kompostu zvyšuje kvalitu humusu.

Jak má správný kompost vypadat
Neměl by být přehnaně mokrý. Jakmile vezmeme trochu do ruky a zmáčkneme, neměla by z něj téct voda, ale zároveň by materiál měl držet pohromadě. Rozpadající se kompost vlhčíme vodou, příliš vlhký zase proložíme sušším materiálem.
Kompost potřebuje vzduch a vlivem tlení si sedá a přísun vzduchu se snižuje, je tedy dobré hromadu jednou za měsíc či dva promíchat. Kompost vznikne asi za dva až šest měsíců. Hodně zralý kompost za rok.
Můžeme si do něj zasadit dýně, tykve, cukety či okurky. Do kompostu uděláme jamky, které vyplníme zeminou, aby měl rostliny kam zakořenit. Listy rostlin pak kompost chrání před sluncem a lépe pak drží správnou vlhkost.

V bytě můžeme rovnou kompostovat
Kdo bydlí v bytě a nemá zahradu, kam by si umístil kompostér, může kompostovat rovnou doma ve vermikompostéru. Tento systém využívá schopnosti žížal přeměňovat rostlinné zbytky na velmi kvalitní organické hnojivo – vermikompost. Materiál se nemusí přehazovat, žížaly si jej zpracují samy. Vejde se na chodbu, na balkón, do garáže, dílny nebo kuchyně. Důležité je vždy zajistit pro žížaly optimální teplotu kolem 20 stupňů.
Lze jej snadno sehnat přes různé e-shopy, ale ti šikovnější si jej mohou sami vyrobit podle na internetu dostupných návodů. Žížaly můžete nasbírat, ale také se dají na začátku koupit a pak se už množí samy. Pokud ovšem odjíždíte na více než tři týdny, je potřeba žížalám zajistit přísun potravy.

Co dělat s hotovým kompostem
Vermikompost se dá použít k hnojení pokojových rostlin a nemusíte kupovat drahá hnojiva, ale můžete ho také vysypat na trávník před domem nebo darovat. Kompostem ze zahrady hnojíme zeleninové a květinové záhony, ovocné stromy, okrasné keře, zemědělské plodiny a trávníky. Vyzrálý kompost zapracujeme hráběmi do půdy v asi jeden až dva centimetry tlusté vrstvě.
Méně zralý kompost použijeme jako nástýlku, která brání růstu plevele a zapravíme ji do půdy až po dozrání. Nezkompostované zbytky můžeme zahrabat do půdy, zpracují je žížaly.
Kompostování samo o sobě je časově velmi nenáročné a kompostovat se dá přímo v domácnosti nebo na zahradě. Dá se koupit velké množství různých moderních kompostérů a na internetu jsou k dispozici různé návody na jejich výrobu. Díky kompostování vracíme půdě živiny a zároveň sami recyklujeme odpad.

Jolana Boháčková

http://www.nazeleno.cz/bydleni/jak-kompostovat-na-zahrade-i-v-panelaku.aspx